Základní části 1. ligy je minulostí, proto vám přinášíme rozhovor s kapitánem mužského A týmu Petrem Westem,.
Prvoligová sezóna mužského áčka je minulostí, pojďme se podívat na to, jak jí viděl Honza Hranický.
Honzo, Honzo, pojďte k nám… Kdybys měl třemi slovy charakterizovat letošní sezónu, jaká slova by to byla?
Švanda, dřina, napětí.
Vezměme to od začátku sezóny. Úvod nám příliš nevyšel, výsledkově jsme se chytli až na začátku října. Kde podle Tebe přišel zlom? Případně – chtělo to jen čas a trpělivost?
Jelikož jsme na začátku sezóny tvořili téměř nový tým a kolektiv, bylo třeba se naladit na stejnou vlnu, a to jak na hřišti, tak v kabině. To se nám dařilo pomalu. Zlom přišel zřejmě až v prvním vítězném domácím utkání proti Znojmu, na které jsme pak navázali šokujícím vítězstvím v Chomutově. Od těchto momentů pak měl náš herní projev vzestupnou tendenci.
Během sezóny jsme dokázali hrát výborná utkání, a to jak herně, tak i výsledkově, ale také, asi i trošku zbytečně, ztrácet body. Čím si tu nevyrovnanost výsledků vysvětluješ?
Pro začátek je třeba zmínit, že letošní ročník byl vskutku vyrovnaný a mohli jsme vidět mnoho překvapivých výsledků. V našem případě si jistou výsledkovou nevyrovnanost vysvětluji především tím, že jsme poměrně mladý kolektiv a zkušenosti teprve sbíráme, což se mohlo promítnout v mnoha klíčových momentech této sezóny. Troufám si ale říct, že až na pár výjimek jsme odehráli velmi vyrovnaná utkání, ačkoliv jsme v nich zrovna nezvítězili.
Jaký byl pro Tebe nejlepší moment sezóny?
Bude to zřejmě poslední utkání základní části v Českých Budějovicích, kde jsme dokázali celkem jednoznačně zvítězit a zajistili si tak páté místo po základní části, pro které jsme si jeli. Následná euforie v šatně byla báječná, dokonce jsme si z této výpravy dovezli i velmi vzácnou kliku, čímž zdravím Šrámu a Čechina!
A jaký byl naopak ten nejhorší?
Pro mě osobně to je určitě poslední víkend sezóny, kdy jsme na domácí palubovce nedokázali doručit alespoň jedno vítězství našim skvělým divákům, kteří si našli cestu na naše zápasy, a že jich bylo panečku.
Sezóna pro nás skončila ve čtvrtfinále play-off 1:3 na zápasy s Hattrickem. Jak sérii s odstupem času vnímáš? Byl Hattrick od nás tak výkonnostně odskočený, že to nestačilo na více než jedno vítězství?
Určitě si z této série můžeme odnést hodně věcí do další práce a že je na čem pracovat, pokud chceme pomýšlet na vyšší příčky. Hattrick ukázal, že se jedná o velmi kvalitní mužstvo s mixem kvalitních, zkušených a mladých florbalistů. Myslím si, že především zkušenosti hrály klíčovou roli v posledních zápasech, kdy nás Hattrick téměř k ničemu nepustil a zaslouženě postoupil. Nicméně do série jsme vložili maximum úsilí, bohužel to nevyšlo.
Patříš, co se 1. ligy týče, k těm zkušenějším hráčům – byl to nejvyrovnanější ročník, jaký kdy pamatuješ?
Je to tak, takhle vyrovnanou tabulku jsem opravdu ještě nezažil, měli jsme napjaté kšandy až do posledního zápasu.
Při absenci Peti Westa jsi přebíral kapitánskou pásku a s tím spojené povinnosti. Popiš nám, co pozice kapitána týmu obnáší a co všechno máš v danou chvíli na starost? Svazuje Tě ten „pocit pásky“ v určitých chvílích?
Zpočátku mě páska svazovala pouze v oblasti bicepsu, naštěstí po pár zápasech už mi krásně padla. V rámci povinností jde spíš o jistou delegaci různých úkolů tak, aby vše hezky klapalo a byla pohoda v týmu. Během zápasů se pak snažím být jakousi vůdčí osobností a udržovat klídek na střídačce, což je občas nadlidský úkol.