Zpátky k tréninku a příště lépe

Minulou neděli vyjeli letkařští starší žáci na předposlední turnaj v sezóně do Ostravy na halu na Varenské. Silná sestava dvou brankářů a celkem 14ti hráčů do pole slibovala aktivní florbal v pohybu, nebylo potřeba hospodařit se silami, když je nabitá střídačka. Předturnajové ambice nebyly s ohledem na těžký los nikterak přehnané, jelikož jsme hráli se soupeři z vyšších pater tabulky. Soupeři byli tentokráte ostravští MVIL a modrá opavská PEMA. Ovšem realita na hřišti byla příliš krutá na to, abych se nějak sáhodlouze rozepisoval a sypal si sůl do ran a už tak slzavých očí. Proto tentokráte stručně.

Obě utkání měla celkem podobný průběh. Celkem obstojná první třetina (1:3 a 0:3), totální herní výpadek v druhé třetině (0:5 a 0:5) a třetí třetiny pod kontrolou soupeře v podstatě dohrávané z povinnosti (1:3 a 1:6). Suma sumárum dvě prohry 2:11 a 1:14. Jako pověstná červená nit táhnoucí se celou sezónou, jež je patrná i z výsledků, hru ovlivnila mizerná produktivita a laciné inkasované branky. Pokud si z vyložených příležitostí nedokážeme zařídit posun ve skóre a naopak inkasujeme po triviálních chybách, vytváříme si vysoký kopec, do kterého se těžko stoupá, zvlášť když se sebou vlečeme hromadu inkasovaných gólů.

Nepřesná kombinace, malý pohyb s míčkem i bez, nedůraz v osobních soubojích zejména v předbrankovém prostoru. Povětšinou špatné bloky střel ze střední vzdálenosti, špatná komunikace na hřišti, chyby v rozebírání hráčů a špatné pokrývání prostoru. Prohry nelze v žádném případě připisovat gólmanům, kterým hráči příliš nepomohli. Nicméně opakovaná chyba, kdy jsou při chytání příliš zalezlí v bráně a včasným a přesným vyjetím proti střele nezmenší střelecký úhel, jde zcela na jejich vrub. Stejně jako nedůrazné sbírání volných balónků uvnitř a kolem brankoviště.

Mizerné přesilovky jsou až na pár výjimek evergreenem sezóny. Co hůř, chyby v rozehrávce volného úderu, který má být pro náš rozehrávající tým výhodou a ohrožením soupeřovy svatyně, ale ve skutečnosti vedou k inkasování branky, způsobují na pleši vyššího (vzrůstem, nikoliv postavením) trenéra boule z tlučení hlavou o zeď...

Vše výše uvedené jsou věci, na kterých pravidelně a opakovaně pracujeme na tréninku, ovšem s nedostavujícím se výsledkem. Přirozeně, proces učení není ničím jiným než opakováním chyb a jejich eliminace. To je v pořádku a trenéři s tím počítají. Co vnímají jako problém je fakt, že se opakují stále stejné chyby stále stejným způsobem, což už je na hlubší analýzu.

To celé tak nějak patří k věci a snad s tím můžeme pracovat. Co je ovšem horší a co je zcela mimo kompetenci a vliv trenérů je osobní nasazení jednotlivců v utkání. Florbal se hraje 5+1. Pokud jediný hráč neodevzdá své penzum ve hře, pak jde dolů hra celé lajny a tím i celého týmu. Bohužel musím konstatovat, že ne všichni hráči tentokráte neprojevili dostatek nasazení a obětavost, kterou týmový výkon vyžaduje. A to je přesně věc, kvůli které si budou muset hráči sáhnout do svědomí - každý sám.

Abychom nebyli příliš negativní, i nejčernější černá má své světlé stránky. Objektivně je potřeba konstatovat, že jako obvykle náš tým postrádal potřebné centimetry a kilogramy - a samozřejmě i věk. Oba gólmani předvedli několik fantastických zákroků. Hra místy vykazovala dobré prvky, i u obránců, i v útoku. Miki Kurka si neproměněným nájezdem vysloužil vestu dřeváka, čímž udělal radost aktuálnímu majiteli. Ausfi se gólově prosadil v obou utkáních. Kačka Macourková přežila ostrou sekeru do hlavy jen s boulí a krvavým šrámem a následná přesilovka byla proměněná - gólmanovi Opavy jsme tak sebrali čisté konto v poslední minutě utkání. Žádný z trenérů tentokrát neobdržel červenou kartu (díky, Domi :-). To jsou ty první vlaštovky a věřím, že o příštím turnaji jich bude celé hejno.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace