Zlatokopové z Letky kutali tentokráte na Hradci

Mladší žáci vyjeli obhajovat turnajové prvenství na Hradec nad Moravicí, kde měli postupně změřit síly s domácí "Červenou" PEMOU, favority z Vítkovic, hrabovským MVILem a oranžovými porubskými TIGERS. Jedna z obecných sportovních pravd říká, že vyhrát (soutěž/turnaj) je těžké, ovšem obhájit prvenství na další akci je ještě těžší. I tato sobota tohle úsloví potvrdila, ale i díky štěstí a zejména excelentnímu týmovému výkonu se zadařilo, "mlži" potvrdili předchozí turnajové vítězství a zaslouženě vezou první flek!

V prvním utkání proti domácí PEMĚ se rozjížděli pomalu. Jejich snahu přibrzdil soupeř brzkým gólem, kdy hráč "udělal" dva obránce v rohu hřiště a předložil balón spoluhráči před prázdnou bránu bezmocného Kikiho Křepela. Hra byla oboustranně opatrná, ale postupem času se projevila aktuálně vyšší kvalita Letkařů. Počítali jsme šance - želbohu neproměněné. První poločas skončil v náš neprospěch 0:1, ale trenér Radim Janeček nabádal své svěřence k trpělivosti s tím, že ty góly nakonec příjdou. A jelikož má maminka, manželka a trenér vždycky pravdu, došlo na jeho slova. Emotivní zápas se v druhé půli vyvíjel stejně jako v prvním poločase. Letkaři spalovali šance a soupeř povětšinu času pečlivě bránil a hrozil z nebezpečných brejkových situací. Zdálo se, že nám nakonec nebude přáno, ale slepenými brankami v posledních dvou minutách zvrátili naši borci vývoj a výsledek utkání ve svůj prospěch. Nejprve Matěj Janeček po přihrávce Tobiho Plačka odčaroval kouzlo domácího gólmana a vyrovnal na 1:1, aby o pár chvil později druhý jmenovaný precizní střelou mezi tyč a nohu brankáře rozhodl o uloupení všech tří bodů v prvním zápase. Jak důležitý počin to byl z hlediska výsledku celého turnaje se ukázalo v dalším průběhu.

Druhým soupeřem Letkařů byl favorit z Vítkovic, se kterým máme dlouhodobě špatnou bilanci. Tentokráte jsme bylo ve značné výhodě, kdy soupeř v důsledku řady omluvenek postavil notně omlazený tým tvořený zejména o kategorii mladšími borci. Také řada nepřesností od rozhodčích hrála v náš prospěch, ale základ úspěchu postavili naši borci na soustředěném a kvalitním týmovém výkonu. Výsledku pomohlo i rychlé vedení 3:0. Než se mladé pušky z Vítkovic rozkoukaly, měly před sebou třígólový kopec ke zdolání. I díky gólu aktivně hrajícího Luboše Babiše, staršího ze sourozenecké dvojce s Lukim, byl poločasový výsledek 4:1 v náš prospěch. V druhé půli se soupeř snažil seč mohl o srovnání výsledku, ale ve vynikající formě chytající Dominátor Malohlava nepřipustil více než ještě jeden gól a svými zákroky přiváděl hráče soupeře v zoufalství a přihlížející diváky v úžas. Týmový výkon slavil zasloužený úspěch a když po trestných stříleních nařízených na obě strany za hrubost vítkovický player ztroskotal na Domim, Matěj Janeček utěšenou ranou za tyč pečetil na konečných 5:2. Cenný vítkovický skalp je tedy třešničkou na dortíku turnajového vítězství.

K celkovému vítězství na turnaji tedy stačily dvě "maličkosti" - porazit papírově slabší týmy MVILu a Tigers. Historická zkušenost ovšem potvrzuje náš poněkud jánošíkovský přístup, kdo bodově bohatým bereme a chudým rozdáváme. Jinými slovy, proti silnějším soupeřům je zpravidla naše hra lepší a bohužel leckdy i výsledek. Už první z dvojzápasu to potvrdil. Letkaři bili na MVILskou bránu, ale schody do nebe to v žádném případě nebyly. Poločasové skóre 1:1 neodpovídalo dění na hřišti. Trpělivost a klid v zakončení - to bylo trenérské doporučení o půli. Pověstné růže se nakonec proměnily i v kýžené góly. A to i díky rozhodnutí klíčového obránce Tobiho Praska nezpůsobit další vlasový úbytek na už tak dost lysé hlavě trenéra Rosti Plačka a konečně trefit bránu. Několik jeho střel skutečně neminulo zařízení a i díky jeho brance a dorážkám jeho střel zněl konečný účet zápasu 6:2.

Poslední překážkou do cíle tak byli vždy agilně hrající tygři z Poruby. Letkaři tentokráte nedopustili drama a celkovým skóre 5:1 po hladkém průběhu zakončili vítězné tažení turnajem. Pravda, kdyby byli produktivnější a využili alespoň polovic šancí, bylo by skóre utěšenější, nicméně na tři body to tentokrát(!) stačilo. Za zmínku stojí vydařené sólo Tobiho Praska z poza vlastní brány, kdy prokličkoval celým hřištěm a obešel tři hráče soupeře, aby nakonec z oči v oči soupeřova gólmana přehodil, ovšem i s brankou a vsítil dvoubodový koš na basketbalové desce. Rozhodčí se tvářili sveřepě a gól odmítli připsat. Reparát složil kapitán v poslední minutě oko lahodící akcí, kdy si seběhl z pozice pravé beka na střed a využil krásné individuální akce Tobiho Plačka, který mu předložil gólovou přihrávku po vyjetí z rohu a otočce mezi bránícími soupeři. O technickém zakončení nemůže být řeč, Praskova bomba málem vedla k protržení sítě a gólman soupeře je nakonec asi rád, že projektil při svém skoku minul.

Vynikající týmový výkon dopředu i dozadu podpořili včera excelentní gólmani Kiki a Domi. Tradiční bolest, totiž nedostatečná produktivita, se netýkala Matěje Janečka. Ten vsítil gól v každém utkání, proti MVILu dokonce hattrick a zastavil se na šťastné sedmičce. Poctivou černou práci odváděl opět precizní Matěj Kostřica, dopředu i dozadu odběhal maraton a vyhrával téměř každý osobní souboj - hrát křídlo s takovým centrem je radost a zejména díky jeho práci pak může narůstat bodové skóre celé pětky. Výborně zahráli všichni zapojení elévové - Elen Herudková na beku, která se turnaj od turnaje osměluje více a více a její gólový příspěvek možná přijde ještě do Vánoc. Matěj Šoltys jako rozehrávající obránce rozdával luxusní balóny na všechny strany. Tobi Franěc vybojoval spoustu soubojů a odběhal nespočet sprintů a znepříjemnil hru všem soupeřům, kterým zkřížil cestu. Konečně Luki Babiš, mladší ze sourozenecké dvojice, bojoval se srdcem lva s vyššími i těžšími soupeři a dostával se do slibných příležitostí. Jen trocha smůly zabránila v tom, aby si dal vytouženého góla. Ale stejně jako u Elen víme, že to není otázka jestli, nýbrž kdy. A třeba to zrovna bude důležitý banán, který hodně pomůže celému týmu.

Oslavu 100letého výročí založení státu zvládli Letkaři na výbornou. O to těžší výzva před nimi stojí na příštím turnaji v listopadu, kdy budou útočit na zlatý hattrick - poprvé v klubové historii. Ale i kdyby to nakonec nevyšlo (víme velice dobře, kterak může být paní štěstěna vrtkavá), pokud mlži zopakují výkon z posledních dvou turnajů, bude trenérský tým nadmíru spokojen. Víme totiž, že ne vždy je snaha po zásluze odměněna a ne vždy je píle a nasazení zárukou dobrého výsledku. Ovšem, pokud výkon bude dobrý a práce poctivě odvedená, je výsledek turnaje druhořadý.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace