První březnovou neděli vyrazili mlži pro zlato!

Březen, to je měsíc turnajové smršti. Žáci (mladší a starší) mají tento měsíc turnaj každý víkend. Jako první do turnajové vířivky naskočili o první březnové neděli mlži. Do boje o body vyrazili do Ostravy v řádně očesané sestavě, jelikož z různých důvodů absentovalo 5 hráčů. Ke dvěma brankářům se tedy přidalo devět statečných do pole a prognózy před turnajem byly spíše velkým otazníkem.

Stejně tak první soupeř - modrá PEMA Opava, na kterou v této kategorii narážíme vskutku sporadicky. V kombinaci s obvykle vlažným startem do turnaje jsme byli zvědaví, zda-li nám bude po utkání do zpěvu či do pláče. Ovšem velice záhy se ukázalo, že předvedená hra svědčí o koncertním naladění týmu. Silní na balónku, důslední do obrany a konečně i dostatečně produktivní - poločas 4:0 a celkový výsledek 7:1 předčil očekávání a předvedená hra pak oživila ambice na palmu vítězství i přes prořídlé lajny. Gólově produktivní byly obě pravá křídla - Tobi Franěc a Honza Macourek. Oba plnili taktické pokyny chodit do brány a z předbrankového prostoru se prosazovali dorážkami.

Druhý zápas proti Škorpionům Ostrava byl opět jiný sport než florbal. Hra odpovídala spíše "české sekané", soupeř efektivně rozbíjel naši snahu o florbal a prosazoval se z brejkových situací. Vlastní hra se zúžila spíše o snahu přežít bez zranění a oproti minulému kolu se to podařilo ve větší míře, tentokráte se zranil pouze Honza Macourek. Můžeme mluvit o velkém štěstí, že ne natolik vážně, aby nemohl dokončit turnaj, což by ve stavu hry na tři beky a dva útoky byla vážná komplikace. Výsledek - prohra 3:4 a můžeme dumat do příště, s jakou na Škorpíky vyrukovat tak, aby to bylo lepší.

Zápas končí závěrečným hvizdem rozhodčího, a tak jsme hodili prohru za hlavu a soustředili se na další, tentokráte opět florbalové, měření sil s Tigers Poruba. Na hřišti náš tým předvedl zkušený, týmový výkon, otěže utkání držel pevně v rukou od začátku do konce. Po poločasech 2:0 a 2:1 tak zaslouženě bral výhru v celkovém poměru 4:1.

Poslední turnajové klání nás čekalo proti pořádajícímu MVILu. Díky kombinaci výsledků bylo už před jeho začátkem zřejmé, že domácím stačí k turnajovému prvenství jakýkoliv bodový zisk, zatímco Letkaři potřebují bezpodmínečně vyhrát. Dostatečně nabuzeni a odhodláni jsme vstoupili do utkání - a byl to Zápas s velkým Z. Potkaly se florbalově vyspělé týmy a předvedená hra tomu odpovídala. Šance byly na obou stranách a mnohdy jen výborný zákrok brankaře nebo chybějící štěstíčko zabránily ve změně skóre. To se nakonec přece jen pohnulo, když svatyni soupeře odčaroval Tobi Plaček a Letka šla do vedení. Bohužel, florbal je hra chyb a jednu takovou v rozehrávce soupeř potrestal, takže se do přestávky šlo se smírným skóre 1:1. Druhá půle se nesla ve stejném duchu jako ta první, ale s přibývajícím časem se paradoxně více šancí a větší tlak dařilo vytvořit Letkařům, navzdory tomu, že soupeř disponoval početnějším kádrem. Jak se blížil konec utkání, bylo jasné, že kdo vsítí branku, bude mít blizoučko k vítězství. A tak nadešla chvíle prvního centra Matěje Kostřici, který si v předposlední minutě počkal na balon u levého mantinelu, sjel si na střed a nekompromisně propálil hradbu těl i soupeřova gólmana a míček zaplul do pravého horního růžku - 2:1!!! Soupeř vzal time a ve snaze o vyrovnání okamžitě nastoupil do hry bez brankáře se šesti hráči v poli. Štěstí ovšem zůstalo přikloněno na naši stranu a po vybojovaném míči Tobi Praskem se střelou z půlky do prázdné brány podruhé prosadil Tobi Plaček. Na celkovém vítězství už nezměnil ani druhý zásah soupeře 10 vteřin před koncem a turnaj skončil vítězstvím 3:2.

Ačkoliv je hranice mezi vítězstvím a porážkou (nejen) ve sportu mnohdy velice tenká, tentokráte nám přálo štěstí a podařilo se dosáhnout na turnajovou výhru. Co je ovšem pro trenéry důležitější je fakt, jakým způsobem a jakou předvedenou hrou. Tuto neděli vložili do zápasů hráči kus sebe, vypořádali se s překážkami, pomohli jeden druhému a celkově slavili úspěch týmovým výkonem. Za to jim patří blahopřání a dík trenérů. Stejně tak patří i poděkování fanouškům z řad rodinných příslušníků, kterým se doufáme takové představení jejich ratolestí nadmíru líbilo a snad budou shovívaví, když se náhodou příště nebude tolik dařit.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace