Domácí turnaj je domácí turnaj

Domácí turnaj je prostě domácí turnaj. Na jednu stranu je fajn, že odpadne ranní cestování a turnaj nezatíží vaši peněženku účtem za pohonné hmoty do auta, na druhou stranu to s sebou vždy nese potřebu ráno připravit tělocvičnu a zajistit, aby vše v průběhu dne fungovalo, jak má. Vše jsme ale organizačně zvládli na výbornou , florbal na chvalitebnou!

Na palubovce sportovní haly v Bolaticích jsme v neděli v 10.2.2019 přivítali tři ostravské kluby – eFbéCéčko, eMVILáky , Škorpíky a klub SPARTAK Bílovec. Kromě posledně jmenovaného klubu z Bílovce, který byl pro nás trochu záhadou, protože se nám s ním zatím v sezóně na turnajích nepodařilo zkřížit florbalky, s ostatními kluby máme odehráno za poslední dobu docela dost a věděli jsme, co máme od jednotlivých herních strategií těchto klubů čekat.

Na turnaj se nás sešlo nakonec co počtu hráčů hodně. Obava z absencí v rámci chřipkové epidemie se ukázala lichá a do dresu se znakem křídel se nakonec nasoukalo šestnáct hráčů a dva gólmani.

První zápas proti eMVILákům jsme drželi od úvodu pevně v rukou a nepřipustili jsme žádné velké drama. Hráči z MVILu hrají a snaží se o pěkný florbal a dalo se na to koukat na obou stranách. Nicméně několik povedených akcí a střel rozhodlo o našem vedení v zápase, které jsme již nepustili a slavili tak zaslouženou výhru. Po posledním turnaji ve Stonavě, kdy jsme domů odjížděli se čtyřmi porážkami je tohle vždy balzám na duši.

Druhý zápas proti eFBCéčku byl zápas proti favoritovi turnaje, což se nakonec výsledkově potvrdilo. Nicméně naše hra proti tomuto týmu nebyla špatná a snesla i přísnější měřítko. Prohra tedy až tak zase moc nemrzela a musíme sportovně uznat že na FBC v této sezóně prostě nemáme.

Třetí zápas proti Bílovci byl opravdu velkou neznámou, ale z předchozích zápasů, které jsme v rámci turnaje odkoukali, bylo jasné, že je to soupeř „hratelný“. Bohužel o dva góĺy to v závěru nevyšlo a odešli jsme z našeho prvního vzájemného měření sil poraženi. Hra byla vyrovnaná a mohli jsme klidně o dvě branky vyhrát, ale štěstí se tentokrát trochu přiklonilo na soupeřovu stranu.

Na čtvrtý zápas se proti nám postavili Ostravští Škorpioni, kteří nás na posledním turnaji ve Stonavě porazili, proto motivace na výhru byla velká. Zápas to byl vyrovnaný do posledních minut, ale závěr patřil nám a díky dobrému střeleckému finiši jsme dokázali soupeři odskočit o několik branek a slavili jsme na závěr turnaje výhru.

Díky stejnému počtu bodů, ale lepšímu vzájemnému zápasu s ostravským MVIL, jsme nakonec turnaj zakončili na druhém místě a brali zaslouženě pomyslné stříbrné medaile. Byl to „domácí“ turnaj a na něm chcete vždycky uspět ještě o něco víc než na půdě soupeřů.

Trenérovo intermezzo:

Turnaj doma je vždy něco víc, než když vyrazíte na turnaj na soupeřovo hřiště. Na domácí turnaj dorazí i rodiče, kteří obvykle na turnaje nejezdí. Nechci spekulovat o důvodech! Důvody neznám a nemyslím to jako výtku, každý má nějaký důvod. Některé znám a chápu že nelze být na dvou místech zároveň apod. Hloupé potom je, když někdo dorazí na turnaj „jednou za florbalový rok“ a na konci „hýří“ spoustou teoretických rad ( osobní zkušenost ). Velmi dobře si vzpomínám na jednu maminku z Havířova ( jiný turnaj ), která když na svého syna v průběhu zápasu zavolala už asi potřetí freneticky „BIIIIIJ !!!“, začal jsem mít tik v levém oku už i já, a to jsem nebyl ani na hřišti!

Vážení rodiče ( rodinní příslušníci a fanoušci florbalu ), prosím nedělejte to !

Na vytýkání herních chyb jsme tady my, trenéři. A věřte mi, že po zápase, nebo před zápasem v šatně je kolikrát opravdu nešetříme!

Je to trochu na polemiku, ale od Vás se možná očekává jen to zázemí, svačinka, doprava a možná někdy mlčet je více než mluvit. Minimálně během a těsně po turnaji. Za elévy musím říct, že pokud má někdo chuť a nápad zapojit se do tréninku v průběhu týdne, nemám s tím žádný problém a jen uvítám.

Suma sumárum, turnaj elévů je za námi a druhé místo na domácím turnaji má v jistém ohledu skoro váhu zlata. Je potřeba ocenit přístup hráčů, kteří byli po celou dobu turnaje pozitivní, a pokud je to baví, tak bez ohledu na porážky a prohry jdeme správnou cestou. Ocenění a zároveň poděkování zaslouží i rodiče, kteří se aktivně zapojili jakoukoliv formou do pořádání turnaje, protože Vážení rodiče, bez Vás to prostě nejde! Poděkování zaslouží také trenéři Jiří Macourek a Luboš Babiš, kteří stáli na střídačkách všech čtyř zápasů turnaje a o hráče se starali ve hře i mimo ní.

Na dalším turnaji brzy na viděnou.

Letka v srdci

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace