Domácí bronz : spokojenost !

Osmý turnaj elévů v pořadí letošní ligy moravskoslezského kraje elévů nás v neděli opět postavil do role pořadatele. V hale Bolatické základní školy jsme přivítali tři ostravské týmy – Aligátory z Vítkovic, eFBéCéčko, Škorpíky a Hradecké P.E.M.A-ky. Ne zrovna jednoduchý los pro toto kolo dával tušit, že na konci turnaje můžeme domů odejít klidně i s čtyřmi prohrami, což se naštěstí nepotvrdilo. Nakonec jsme uhráli třetí místo a brali pomyslnou bronzovou placku. Pravda! Bylo hodně těsné, ale na to se historie už neptá.

První zápas proti Vítkovickým Aligátorům nemá smysl ani moc komentovat. Vítkovice se svým systémem výběru florbalových talentů v širokém a dalekém okolí vytváří v konečném důsledku produkt ( v tomto případě hráče ) , který v rámci moravskoslezské ligy elévů nemají v zásadě konkurenci.

Druhý zápas s FBC Ostrava nebyl o nic jednodušší. V této sezóně nás kluci ve žlutém dresu pokaždé porazili a nejinak tomu bylo i pro tentokrát. Jak jsme je několik let po sobě s přehledem poráželi, letos jim to prostě sedlo lépe než nám.

Po dvou prohrách jsme se tedy rozhodli pokořit naše (ne)oblíbené Škorpiony. Gólově jsme tam neukázali kdo ví jakou střeleckou smršť, ale na konci zápasu jsme zvedali nad hlavu ve vítězném gestu ruce my.

Vyvrcholením pro nás na tomto turnaji byl zápas proti Pemákům. Zápas to byl napínavý a vyrovnaný a byl vlastně zápasem o to, kdo obsadí třetí příčku. Nakonec naše vzájemné utkání skončilo remízou a nastala paradoxní situace, kdy obě družstva měly stejný počet bodů, remízu na vzájemný zápas, stejný počet plusových a minusových bodů. Rozdílový element, který nám přiklepl třetí místo byl větší počet vstřelených branek. Na každém turnaji se najde mnoho pozitivních momentů, tak jenom možná několik z nich: „první lajna“ Šoltys, Babiš, Franěc obstála ve všech zápasech a byla slušným protivníkem i vítězným Vítkovicím. Ostravská lajna pod vedením Honzy Macourka si vedla taky nadmíru dobře. Honza se chopil ve své lajně taktovky tvůrce hry a výraznou měrou se podílel svou zkušeností na kladných výsledcích svého hřiště. Radost nám dělají oba brankáři – Radek Špánek na svém hřišti proti Pemákům vychytal v druhé polovině nulu, což možná bylo rozhodující pro konečný úspěch a třetí místo na turnaji. Filip Hříbek, až přestane před každou střelou a přihrávkou dělat dvě kličky okolo vlastní osy ( což je přesně o dvě více, než by měl ), bude jednou kreativní tvůrce hry a konečně nahraje Radkovi Seidlerovi na pořádný gól, kterému to tam zatím ještě pořád nepadá, ale alespoň se celou dobu směje, a to se taky počítá.

Musíme si uvědomit kde jsou naše možnosti a že prostě na Vítkovice nemáme a výhledově mít nebudeme. Je fajn, že naši hráči to tak i berou a nedělají si s tím hlavu. Florbal je o disciplíně, souhře v kolektivu, měl by podporovat vrozenou soutěživost. Na druhou stranu by měl naučit taky prohrávat. To se může jednou v dospělém životě hodit – umět prohrát a nepo…t se z toho! Po tomhle turnaji si to ale nemusíme až tak připouštět, protože třetí místo na domácím turnaji, to se vždycky počítá.

PS: děkuji všem rodičům, kteří přiložili v neděli nějakým způsobem ruku k dílu a přispěli k hladkému pořádání turnaje. Ať už se jedná o úvodní přípravu, konečný úklid hřiště a hlavně náročné zapisování výsledků. Speciální poděkování zaslouží trenéři Jiří Macourek a Luboš Babiš, kteří se o hráče po celou dobu turnaje starali. Mimo a nad veškeré superlativy zaslouží poděkování Hanka Babišová za pořádání turnaje a výrobu sofistikovaných tabulek pro zápisy gólů.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace