Černá můra trenéra o superúplňkovém víkendu

První letošní turnaj elévů nás poslal na sportovní halu ve Stonavě, turnaj tam pořádal klub FBK Škorpioni Ostrava. Po drobné rozpravě mezi rodiči, kde vlastně ta Stonava leží, nakonec všichni v pořádku na turnaj dorazili a hráči mohli vyběhnout na palubovku.

Na úvod krátká úvaha k psaní reportáží z turnajů a obecně k „trenérskému řemeslu“ : je těžké hodnotit turnaj elévů v rámci Moravskoslezské ligy elévů komplexně, protože systém dvou hřišť znamená nutně to, že buď trenér přebíhá z jednoho hřiště na druhé, nebo se podělí s trenérským kolegou a každý si hlídá to své. Pokud si hlídá každý své hřiště, nemá trenér šanci vidět vůbec dění na hřišti druhém a nemá představu o hráčích a jejich výkonu na hřišti. Jedna věc je trénink a druhá věc je vidět hráče ( jejich přednosti a chyby ) na turnaji a adekvátně na to v rámci tréninku reagovat. Přebíhání mezi hřišti zase znamená, že nemáte přehled vlastně o ničem a hráči se musí prakticky koučovat sami. „Doufejme že se jednou florbalový svaz zamyslí nad tím, jak nelogický je u elévů systém dvou hřišť. Místo aby hře pomáhal, dle mého názoru jí výrazně škodí. To jak z pořadatelského a trenérského hlediska, tak především samotným hráčům“, zastává názor trenér elévů Radek Šoltys.

Protože opravdu pro recenzenta tohoto článku nebyla ve Stonavě šance sledovat obě hřiště v průběhu turnaje zároveň, bude popis turnaje spíše obecný a zaměřený spíše na hřiště vedené Filipem Malým.

Nemá moc smysl rozebírat jednotlivá utkání v turnaji a hned na úvod je potřeba přiznat, že jsme odjeli se čtyřmi porážkami! Až na utkání proti MVIL Ostrava se jednalo o porážky jednoznačné a v tomto utkání byla opravdu smůla, že se nám zranil Matěj Šoltys a jedno utkání vynechal. Na druhou stranu žádný tým nestojí na jednom hráči a ostatní nebyli schopní převážit jazýčky vah mezi vstřelenými a obdrženými góly v prospěch našeho týmu. Největší zklamání ovšem bylo, že ani naše první lajna ve složené Šoltys – Franěc – Babiš nedokázala tradičně dobrým Drakům z Vítkovic vstřelit ani branku. Výhra se neočekávala, ale nezatížit konto soupeře ani jedním vstřeleným gólem je tragická záležitost. Vysoké prohry byly bohužel způsobeny také chabou disciplínou ( na hřišti i mimo ně ) některých hráčů a naprosto nerespektováním herních pokynů trenéra. Některé věci budeme ještě muset s hráči probrat na tréninku, protože zápasy se tvoří tam, ne na palubovkách turnajů.

Aby ale nebylo všechno jen negativní, je potřeba také pochválit. Vzhledem k výše uvedenému bude pochvala směřovat spíše jen k jednomu hřišti, protože na druhé se v pozorování jaksi nedostalo. Velkou pochvalu a dík zaslouží Filip Malý, který jistí obranu na hřišti a navíc svým pozitivním přístupem a bojovností je vzorem i dalším hráčům. Velmi dobré utkání a Srdce na pravém místě ukázal i Kryštof Ham, který každé střídání „šlapal“ na 100%. Svou turnajovou premiéru si odehrál taky Honza Dorušák, který se ve hře neztratil, nicméně k některým chybám se právě v tréninku budeme muset vrátit a snažit se je odstranit. Benjamínkem celého turnaje byla Eliška Franěcová, která si vyzkoušela florbal o jednu kategorii výše nad svou obvyklou a jediné co se jí dalo na turnaji vytknou bylo, že se nám po společném focení na konci turnaje zasekla do sítě brankové konstrukce a neuměla slézt, takže musela být s dopomocí vyproštěna. Naštěstí při její tělesné váze, kdy i pytel florbalových míčků je těžší, to nebyl problém.

Po celém turnaji tedy zůstává ( minimálně pro trenéra ) hořká pachuť v ústech s kapkou zklamání. Těžko najít jednu příčinu neúspěchu. Bohužel se nám sešlo několik negativních aspektů, včetně některých absencí, které citelně poznamenaly složení formací. Taky za to možná mohl superúplněk, který astronomové nahlásili na následující den po turnaji.

… Jo, to bude ono, může za to ten superúplněk! Konec.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace