Bronzové Oderské vršky

Do kolotoče turnajů nasedli tento víkend elévové a vydali se tentokrát dobýt Oderské vršky. A tak jako se nám po cestě střídala mlha s dobrou viditelností, tak nějak se to vyvíjelo nakonec i na hřišti.

Odry nepatří zrovna k těm destinacím, které máme za rohem, ale všichni dorazili ráno v pořádku a navíc všichni se vzorným předstihem. Nevýhoda Oderské tělocvičny je v tom, že nedisponuje dostatečným počtem šaten, proto se o ní musíte dělit s dalším družstvem. Chvilku poté, co si všichni hráči rozložili věci okolo sebe, nebylo už vidět ani podlahu a vypadalo to jako při třídění nově došlého zboží z kontejnerů. Rychle jsme tedy vyrazili raději na hřiště se „rozpinkat“.

První zápas byl na úvod pro nás příznivý a sehráli jsme ho s týmem domácích Oder. Na hřišti, které vedl Jirka Macourek na pozici trenéra, dal více prostoru lajně Tran Nguyen – Ham – Kerlín, protože lajna Franěc – Macourek – Šoltys řádila v řadách Oder jako liška v kurníku, a to zase tak úplně není náš trenérský cíl. A protože na druhém hřišti byla hra taky nakloněna spíše nám, odešli jsme z prvního zápasu s vítězstvím.

Druhý zápas nás nasměroval proti FBK Škorpioni Ostrava. Škorpioni nám měli co vracet, protože jsme je na posledním turnaji porazili o jedinou branku – a bohužel se jim to podařilo. Na hru soupeře jsme bohužel nenalezli správný recept a tentokrát jsme tahali za kratší konec. Problém nám dělala výšková a váhová převaha soupeře, což v kombinaci s benevolentnějším přístupem rozhodčích vyvolávalo někdy na hřišti docela slušnou „šavlovačku“. Piráti z Karibiku jsou zřejmě oblíbenějším filmem u Škorpionů, proto nakonec odešli z našeho klání jako vítězové.

Třetí zápas byl tak trochu z jiného světa ... pardon Galaxie! Vítkovice obecně patří ke špičce florbalu v rámci celé ČR a ani jejich družstvo elévů Draci nejsou výjimkou. Nemá asi smysl moc rozebírat průběh zápasu, ale někteří kluci, kteří ještě nemají tak moc herních a zápasových zkušeností, vypadali že kdyby proti nim nastoupilo družstvo trpaslíků se Sněhurkou v bráně a Kejchalem jako kapitánem družstva, bylo by to pro ně uvěřitelnější , něž lovit po dvou minutách třikrát míček z vlastní brány. Pro trenéra Luboše Babiše, který si vedl druhé hřiště bylo chvilkama obtížné udržet motivaci a popravdě naši kluci dostali od Vítkovic lekci, o jejíž důvodech a dopadech by bylo možno napsat klidně jeden samostatný článek. Nemá tedy smysl to více rozebírat.

Důležité bylo namotivovat tým na poslední zápas proti Krnovu, protože vždy se jede domů lépe a veseleji s výhrou, než s pocitem porážky. Krnovu jsme naštěstí moc šancí ke zvratu nedali a celkem v poklidném tempu zakončili turnaj s bilancí dvě prohry a dvě výhry, tedy konečné třetí místo.

Že je každý turnaj v elévovské kategorii jiný ukázal i tento bezezbytku. Těm co se dařilo posledně, to tentokrát moc nevyšlo. Na druhou stranu i tento turnaj měl své silné osobnosti: pochvalu za vstup do elévovské kategorie zaslouží určitě Vojta Kerlín a příjemným překvapením na postu obránce se ukázal Miki Ševčík. Specialitou posledního utkání byl hattrick Tomáše Trana ( Tran Nguyen ), který má šikovnější ruce než nohy a pod stromeček si povinně napíše Ježíškovi o atletický žebřík a švihadlo.

Tak jako posledně nám turnaj ukázal oblasti, na kterých je potřeba na tréninku víc potrénovat. Ale nedělejme z toho vědu: do první ligy a „nároďáku“ času dost! Pár fint se ještě naučíme a určitě i v těch přihrávkách nám to začne časem fungovat.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace